Říci, že Baťovi PODROBNOSTI leží svět u nohou, není přehnané. Je tam jen malá syntaktická chyba, je potřeba inverze: Baťa je česká firma, která stojí u nohou celého světa.
Sto devatenáct let po svém založení je stejně úžasné jako romantické myslet si, že tato nadnárodní obuvnická společnost, zastoupená ve více než devadesáti zemích, je současným výsledkem malého starodávného příběhu: příběhu potomků ševců ztracených v provincie rakousko-uherské říše.
Osm generací a tři sourozenci
Tomáš, Anna a Antonín Baťovi, kteří ve Zlíně v roce 1894 založili malou firmu na výrobu kožené obuvi T. & A.
Antonín a Anna brzy opouštějí vedení, první na vojnu, druhý po svatbě. Tomáš tedy zůstává v čele sám. Podnikání jde v prvních letech pomalu a mladý mecenáš se kvůli splacení dluhů rozhodne při výrobě svých bot vyměnit kůži za plátno, mnohem levnější materiál. Nutnost je řešitelem.
A právě úspěch této volby umožňuje Baťovi finančně se vzpamatovat a nabírat nové zaměstnance: z deseti se počet zaměstnanců zvyšuje na padesát.
Baťa Shoe Company
- Úspěch prodejů umožňuje firmě zahájit důležitý modernizační proces, takže v roce 1899 je instalován první parní stroj, který je synonymem sériové, sériové výroby podle Fordistického vzoru, k němuž se inspiruje a tipuje Tomáš Baťa
- . Počátkem dvacátého století nařídil prodej „Baťovek“ – modelu, který se záhy stal špičkou celé výroby, baťovská klasika – definitivní vysvěcení podniku.
„Baťovky” jsou pracovní obuv s jednoduchým, lehkým designem a konkurenceschopnou cenou, se všemi vlastnostmi, které společnost dnes stejně jako tehdy považuje za zásadní a na kterých závisí velká část jejího úspěchu.
(Nahoře, vlevo Tomáš Baťa)
Roky plynou a společnost stále roste
V roce 1912 zaměstnává asi šest set zaměstnanců na plný úvazek. Pak přichází první světová válka, která se paradoxně ukazuje jako nebývalá rána pro zlínské ševce: jsou to oni, kdo během konfliktu dodává boty rakousko-uherské armádě.
Desetinásobně se zvyšuje počet zaměstnanců a otevírají se nová baťovská výrobní centra ve Zlíně, Praze, Liberci, Plzni a Vídni. S koncem války a rozpadem Rakousko-Uherska se zrodilo Československo, které bylo po konfliktu zemí potopenou nekontrolovatelnou inflací.
- Hodnota národní měny se propadá o 75 %, domácí poptávka se hroutí.
- Ale opět rozhoduje nutnost a obtížnost: společnost se rozhodla snížit ceny své obuvi o 50 %.
Odezva spotřebitelů na toto drastické opatření je výjimečná: zatímco v letech 1923 až 1925 mnoho konkurenčních firem zavírá své továrny, firma Baťa Shoe Company zvyšuje svůj obrat a získává nové zaměstnance. Od roku 1923 je navíc Baťa první firmou, která zavedla koncept dělení zisku mezi všechny zaměstnance. Je to počátek tzv.
Baťova systému: dělníci se stávají ve všech směrech podnikateli skupiny
Společnost stále více přebírá sociální strukturu, která se stará o potřeby svých pracovníků v továrnách i mimo ně. Zlín se stává prvním „Baťaville“ – později vlastně pod tímto názvem ve Francii inaugurován –, respektive městem rozvíjeným kolem továrny.
Město vybavené koželužnou, centrem výroby látek, obalových materiálů, továrnou na leštění obuvi, elektrárnou na výrobu elektřiny a několika farmami.
Zaměstnanci zvaní „Baťamen” mají k dispozici různé služby, které společnost zajišťuje: ubytování, obchody, školu a nemocnice. S celosvětovou expanzí se obnovil model vesnic vybudovaných kolem továrny mimo Československo v Holandsku, Francii, Anglii, Kanadě a v tehdejší britské kolonii Indian Raj (současná Indie, Pákistán, Bangladéš).
- Názvy těchto center nesly a některá stále nesou jméno Baťa: města se jmény Batapur (Pákistán), Batangar (Indie), Batawa (Kanada), Batadorp (Holandsko), abychom jmenovali alespoň některé.
- Mezi lety 1926 a 1928 vzrostl objem obchodu o 75 %, počet zaměstnanců o 35 % a montážní linky byly instalovány v továrnách ve čtyřech koutech světa. Dne 12. července 1932 však dějiny zlínské firmy změnila katastrofa: Tomáš Baťa přišel o život po leteckém neštěstí u Otrokovic.