Televizní poplatky 2025: Kolik zaplatíte a co se mění

Aktuální výše televizního poplatku v roce 2025

Televizní poplatky v roce 2025 zůstávají na stejné úrovni jako v předchozích letech – domácnosti v České republice tak i nadále platí 135 korun měsíčně. Za celý rok to dělá 1 620 korun, které putují na financování České televize a Českého rozhlasu. Výše poplatku se nemění už několik let, i když inflace a rostoucí provozní náklady médií na možné zvýšení tlačí.

Kolik tedy zaplatíte? Částka 135 korun platí pro každou domácnost s televizním přijímačem nebo jiným zařízením, které dokáže přijímat televizní signál. Poplatek není vázán na počet televizorů v domácnosti – platíte ho prostě za to, že alespoň jedno takové zařízení vlastníte. Máte doma tři televizory? Zaplatíte stejně jako soused, který má jen jeden. Tento princíp funguje spravedlivě pro všechny a v roce 2025 se na tom nic nemění.

Zajímavé je podívat se na to, jak se těch 135 korun rozděluje. Z celkové částky připadá 45 korun na rozhlas a 90 korun na televizi. Toto rozdělení odráží náklady obou institucí – Česká televize přece provozuje několik kanálů včetně ČT1, ČT2, ČT24, ČT sport a dalších specializovaných stanic. Český rozhlas zase nabízí širokou škálu stanic pro různé posluchače a jejich zájmy.

Platit můžete několika způsoby, podle toho, co vám vyhovuje. Vyberte si mezi měsíčním, čtvrtletním, pololetním nebo ročním platebním režimem. Většina lidí využívá bankovní převod, SIPO nebo poštovní poukázku. Pohodlné je nastavit si trvalý příkaz – pak se o platbu nemusíte starat a nehrozí, že na ni zapomenete.

Kdo platit nemusí? Osvobození mají lidé starší sedmdesáti let, osoby se zdravotním postižením s průkazem ZTP nebo ZTP/P a také obyvatelé domovů důchodců a podobných zařízení. Tato pravidla platí i v roce 2025. Pokud spadáte do některé z těchto kategorií, stačí doložit potřebné dokumenty a podat žádost o osvobození.

Výše poplatku samozřejmě vyvolává diskuse, zvlášť když se dnes stále více lidí dívá na Netflix, HBO nebo jiné streamovací služby. Přesto však zákonná povinnost platit televizní poplatek zůstává v platnosti pro všechny domácnosti vlastnící televizní přijímač – bez ohledu na to, jestli programy České televize nebo Českého rozhlasu skutečně sledujete či poslouchá

Kdo má povinnost platit televizní poplatek

Vlastníte televizi? Pak byste měli vědět, že v České republice platí jednoduchá zásada – pokud máte doma nebo v práci funkční televizní přijímač, musíte platit poplatek. A to úplně bez ohledu na to, jestli ho vůbec zapínáte nebo ne. Stačí, že tam televize prostě je a funguje.

V roce 2025 se na systému výběru poplatků nic zásadního nemění. Za televizní vysílání zaplatíte jako fyzická osoba 135 korun měsíčně. Možná to zní jako drobnost, ale za rok to už dělá slušnou sumu.

Jak to tedy funguje v praxi? Když bydlíte v bytě nebo domě sami nebo s rodinou, platíte poplatek jednou za celou domácnost. Nezáleží na tom, jestli máte televizi jen v obýváku, nebo máte obrazovky ve třech pokojích. Pořád platíte jen jednu platbu. A pozor – za televizní přijímač se nepočítá jen klasická televize. Patří sem třeba i počítač s televizní kartou nebo jakékoli jiné zařízení, které dokáže chytat televizní signál.

U firem a podnikatelů to funguje trochu jinak. Tady se totiž musí platit za každý televizní přijímač zvlášť – ať už ho máte v kanceláři, v čekárně nebo v jiné provozovně. Výše poplatku je jiná než u běžných lidí a záleží na tom, kolik máte provozoven a kolik v nich máte televizorů. Tohle pravidlo platí pro všechny – ať už jste malý živnostník, větší firma nebo třeba neziskovka.

Dobrou zprávou je, že ne všichni musí platit. Existují skupiny lidí, které mají od poplatku výjimku. Patří mezi ně lidé starší sedmdesáti let, ti, kdo mají invalidní důchod pro třetí stupeň invalidity, nebo ti, kteří žijí v domovech pro seniory či v podobných zařízeních. Výjimku mají také držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P. Abyste si ale mohli uplatnit osvobození, musíte splnit podmínky a všechno řádně doložit České televizi.

Když si pořídíte televizi, měli byste se zaregistrovat do patnácti dnů. Není to žádná věda – vyplníte formulář online na webu České televize, pošlete ho poštou nebo zajděte osobně. Budete potřebovat uvést základní údaje – jméno, příjmení, kde bydlíte a jak vás můžou kontaktovat. Zaplatit můžete bankovním převodem, poštovní poukázkou nebo přes SIPO.

A co když platit nebudete? To byste si rozmysleli. Česká televize má právo kontrolovat, jestli platíte, jak máte. Když zjistí, že dlužíte, může peníze vymáhat. A k původní dlužné částce vám ještě přihodí penále a další poplatky, takže z malého dluhu může rychle narůst pořádný problém.

Výjimky a osvobození od platby poplatku

Televizní poplatky v roce 2025 dokážou pořádně zatížit rodinný rozpočet, ale zákon naštěstí bere v potaz, že každý z nás žije v jiné situaci a ne všichni si můžeme dovolit stejné výdaje. Proto jsou tady různá osvobození, která mohou řadě lidí opravdu pomoct.

Co se týče samotné částky za televizi, ta se v roce 2025 řídí stávající legislativou. Ale kdo má nárok na osvobození? Především lidé se zdravotním postižením – ti, co mají průkaz ZTP nebo ZTP/P, neplatí vůbec nic. A dává to smysl, ne? Život s těžkým zdravotním postižením přináší spoustu extra nákladů, ať už jde o léky, pomůcky nebo speciální péči. Stát tím aspoň trochu uznává, že tito lidé to nemají jednoduché.

Senioři nad osmdesát let jsou další skupinou, která se od poplatků může osvobodit. Zkuste si představit – žijete jen z důchodu, který často sotva stačí na základní potřeby, a televize je vlastně jedním z mála společníků a zdrojů informací o světě. Pro mnoho starších lidí je televize denním rituálem, a proto je fér jim tuto finanční zátěž odpustit.

Žijete v domově důchodců nebo v podobném zařízení? Pak za vás platí poplatky přímo zařízení, vy sami se o to nemusíte starat. To je celkem praktické řešení, které ušetří spoustu papírování a starostí lidem, kteří už tak často čelí různým omezením.

Mladí lidé do šestadvaceti let bez práce mají také možnost získat osvobození. Víte, jak to bývá – dokončíte školu, začnete hledat první práci, a mezitím nemáte skoro žádný příjem. V takové chvíli může být i poplatek za televizi problém, a proto tady existuje tahle výjimka.

Lidé s příspěvkem na péči ve třetím nebo čtvrtém stupni patří mezi další, kdo nemusí platit. Když potřebujete trvalou péči kvůli vážným zdravotním potížím, finanční nároky rychle narůstají. Léky, pomůcky, osobní asistence – to všechno stojí peníze. Osvobození od televizních poplatků je v tomhle případě aspoň malá úleva.

Teď je ale důležité vědět jednu věc: osvobození vám nikdo automaticky nepřidělí, musíte si o něj sami říct. Ano, je to trochu otrava, ale jinak to bohužel nejde. Potřebujete doložit příslušné dokumenty – průkaz ZTP, potvrzení o věku, rozhodnutí o příspěvku na péči, nebo co právě odpovídá vaší situaci. Celou žádost pak vyřizujete přes Českou poštu, která má televizní poplatky na starosti.

Způsoby platby a termíny splatnosti poplatku

Když máte doma televizi, která dokáže chytat televizní vysílání, automaticky se na vás vztahuje povinnost platit televizní poplatky. Ano, správně – i když třeba televizi vůbec nesledujete nebo ji používáte jen na hraní her či sledování Netflixu, zákon je neúprosný.

Kolik to vlastně stojí? V roce 2025 zůstává částka stejná jako dosud – 135 korun měsíčně, tedy 1 620 korun za celý rok. Možná to zní jako drobnost, ale za pár let se z toho vyšplhá slušná sumička.

Jak tedy ten poplatek zaplatit? Máte víc možností, než si možná myslíte.

Spousta lidí si nastaví trvalý příkaz v bance – a pak už na to nemusí myslet. Peníze odcházejí automaticky, žádné starosti s termíny, žádné sankce. Můžete si vybrat, jestli posílat každý měsíc těch 135 korun, nebo rovnou na začátku roku celých 1 620. Hodně lidí volí tu roční platbu – jednou zaplatíte a máte klid.

Pořád vám víc vyhovují klasické složenky? Česká televize vám je pošle přímo domů do schránky. Stačí zajít na poštu nebo je zaplatit přes internet. Tohle oceňují hlavně starší lidé nebo ti, kdo nemají rádi automatické srážky z účtu.

Pak je tu samozřejmě internetové bankovnictví nebo mobilní aplikace – rychlé, pohodlné, máte všechno pod kontrolou. Jen si dejte pozor, abyste měli správné číslo účtu České televize a svůj variabilní symbol. Bez toho se platba může ztratit v systému.

A co ty termíny? Tady není prostor pro improvizaci. Platíte-li měsíčně, musí být poplatek za daný měsíc uhrazený do jeho konce. Takže leden zaplatíte do 31. ledna, únor do 28. února a tak dále. Volíte-li roční platbu, máte deadline 31. ledna – celých 1 620 korun najednou.

Co se stane, když to nestíháte? Bohužel nic příjemného. Začnou vám narůstat penále, Česká televize může spustit vymáhání a v nejhorším případě to může skončit u soudu. A to už mluvíme o dalších nákladech – právníci, soudní poplatky... Věřte, že se to nevyplatí.

Máte aktuálně problémy s penězi? Nezahazujte to jen tak. Zkuste napsat České televizi a požádat o rozložení na splátky nebo odklad platby. Musíte to ale pořádně zdůvodnit a doložit dokumenty, které vaši situaci potvrdí. Ne vždy to vyjde, ale pokusit se určitě stojí za to.

A teď ta dobrá zpráva – ne všichni musí platit. Je vám přes 70 let? Máte průkaz ZTP nebo ZTP/P? Pobíráte příspěvek na péči ve vyšším stupni? Pak máte nárok na osvobození. Jen to musíte České televizi včas nahlásit a doložit potřebné dokumenty. Nikomu se za vás to bohužel samo neodpočítá.

Sankce za neplacení televizního poplatku

Televizní poplatky v roce 2025 zůstávají stejné jako v minulých letech – 135 korun měsíčně, což dělá 1620 korun ročně. Tuhle částku musí platit každý, kdo má doma televizi schopnou přijímat vysílání. Možná se vám to zdá jako zbytečný výdaj, zvlášť když sledujete hlavně Netflix nebo YouTube, ale zákon je v tomhle ohledu nekompromisní.

Co se stane, když platit nebudete? No, Česká televize to rozhodně nenechá jen tak. Nejdřív vám přijde upomínka – standardní procedura, která vás upozorní na dluh. Jenže pokud ji budete ignorovat, začne se to komplikovat.

Pokuta může vyšplhat až na trojnásobek dluhu. Představte si, že neplatíte celý rok. K těm 1620 korunám se vám může připočítat pokuta až 4860 korun. Celkem tedy zaplatíte přes šest tisíc. A to pořád není konec.

Když budete dál otálet, nastoupí exekutor. A tady už se částky začnou násobIt opravdu nepříjemně. K původnímu dluhu a pokutě se přidají exekuční náklady, které někdy převyšují samotný dluh. Exekutor má pak dost možností, jak vás donutit zaplatit – může vám srážet ze mzdy, zablokovat účet nebo zabavit majetek. Za původních 1620 korun ročně se najednou můžete dostat do opravdových potíží.

Důležité je vědět, že neplacení poplatku není trestný čin. Neskončíte za mřížemi, ale pořád vás to může finančně pěkně zruinovat. Zvlášť když věc dojde až k exekuci.

Existují ale výjimky. Pokud vám je přes sedmdesát, máte zdravotní postižení s příspěvkem na péči nebo žijete v domově důchodců, nemusíte nic platit. Ovšem musíte o osvobození požádat a doložit, že na něj máte nárok. Automaticky vám ho nikdo nepřizná.

Česká televize v posledních letech výrazně zlepšila kontrolu. Už to není tak, že by neplatičům nechávala volnou ruku. Má přístup k různým databázím a spolupracuje s dalšími institucemi, takže šance, že vás odhalí, je dnes mnohem vyšší než dřív. Takže sázka na to, že se nic nestane, už není příliš bezpečná strategie.

Když se nad tím zamyslíte, těch 135 korun měsíčně je pořád méně než cena dvou piv v hospodě. A sankce, které vás můžou potkat, jsou nesrovnatelně vyšší než původní poplatek. Vyplatí se riskovat kvůli pár stovkám ročně?

Platit za televizi v roce 2025 znamená investovat do kvality veřejnoprávního vysílání, které by mělo sloužit všem občanům bez ohledu na jejich příjmy, a přesto se stále ptáme, zda tato částka skutečně odpovídá hodnotě, kterou za ni dostáváme.

Vratislav Horáček

Plánované změny a diskuze o zrušení

Debata o televizních poplatcích v roce 2025 hýbe celou společností – nejde přitom jen o to, jestli zaplatíme víc nebo míň, ale jestli vůbec má smysl platit. Každá domácnost dnes odvádí 135 korun měsíčně, ročně tedy 1620 korun. Částka se už roky nemění, ale tlak na to, aby se buď upravila, nebo aby poplatky úplně zmizely, sílí ze všech stran.

Proč se o tom tolik mluví zrovna teď? Svět médií se za poslední roky úplně proměnil. Kolik lidí znáte, kteří večer zapínají klasickou televizi? Většina z nás si pouští Netflix, HBO nebo YouTube. Mladší generace už tradiční vysílání prakticky nesledují. A tady vzniká oprávněná otázka: Má platit každý za něco, co možná vůbec nepoužívá? Odpůrci současného systému říkají jasně – nutit všechny k platbě bez ohledu na to, jestli Českou televizi sledují, je zastaralé a prostě to už do dnešní doby nezapadá.

Na politické scéně se návrhy řešení různí. Někteří navrhují postupně snižovat výši poplatků, aby se ulevilo rodinným rozpočtům, které dnes dávají čím dál víc za energie, potraviny a bydlení. Jiní jdou ještě dál – chtějí poplatky zrušit úplně a veřejnoprávní média financovat ze státního rozpočtu. To ale vyvolává oprávněné obavy. Nestanou se pak televize a rozhlas příliš závislé na tom, kdo zrovna sedí v Poslanecké sněmovně?

Další velké téma je samotný systém výběru. Ten dnešní – platí se za domácnost s televizorem – má spoustu mezer. Spousta lidí poplatky prostě neplatí, zatímco ti poctiví je hradí řádně. Připadá vám to spravedlivé? Podle odhadů se placení vyhýbá až třicet procent lidí, což znamená obrovský výpadek peněz pro Českou televizi i Český rozhlas.

A nejsme v tom sami. V Evropě má každá země jiný přístup. Některé už přešly na financování ze státní kasy, jiné zavedly poplatek na domácnost bez ohledu na to, jestli tam televizi mají. Sledujeme, co funguje jinde, a snažíme se najít cestu, která bude fungovat u nás – aby veřejnoprávní média měla dost peněz, aby to bylo férové vůči lidem a aby si novináři zachovali nezávislost.

Srovnání výše poplatků v evropských zemích

# Kolik platíme za televizi? Pohled po Evropě vás možná překvapí

Televizní poplatky se v Evropě liší až drasticky – někde zaplatíte za rok méně než dva tisíce korun, jinde vás to vyjde na víc než osmdesát pět set. A víte co? Nejde jen o peníze. Za těmito čísly se skrývá různý přístup k tomu, jak fungují veřejnoprávní média a co všechno mají nabídnout.

U nás v Česku dáváme měsíčně 135 korun. Za rok to dělá 1620 korun na domácnost. Když se nad tím zamyslíte, není to zas tak hrozné číslo, že? Česká televize musí z těchto peněz nějak utáhnout provoz několika kanálů a vyrobit vlastní pořady, což při pohledu na ceny v jiných zemích působí skoro neuvěřitelně.

Teď se podívejme třeba za hranice do Německa. Tam každý měsíc odvádějí zhruba 18,36 eura, což je kolem 460 korun. Za rok německá domácnost zaplatí přes 5500 korun – víc než třikrát tolik co my. Ale pozor, za to mají pokryté nejen televizi, ale i rozhlas a všechny online služby veřejnoprávních médií. Je to fér? Záleží, jak se na to díváte.

A co teprve Švýcarsko! Tam jsou částky opravdu na jiné úrovni. Ročně tam platí asi 335 franků, což když si to přepočtete, vyjde vám něco kolem 8500 korun. Jasně, Švýcarsko má vysokou životní úroveň, to víme všichni. Ale taky tam mají tu výzvu vysílat ve čtyřech úředních jazycích. Švýcarský systém patří k těm nejdražším v celé Evropě, ale dostanete za to kvalitu a pestrost, která má prostě svou cenu.

Rakousko se drží podobně jako Německo – měsíčně platí kolem 15,30 eura, tedy asi 380 korun. Za rok to vychází na 4600 korun. Zajímavé je, že Rakušané mají různé slevy pro určité skupiny lidí, což dává smysl.

Skandinávci si to zase vyřešili po svém. Dánové před pár lety úplně zrušili klasický televizní poplatek a přešli na financování z daní. Každý podle svých příjmů přispívá do společného. Švédové udělali něco podobného – tam to vychází ročně na zhruba 1350 korun, asi 3200 našich.

V Británii s jejich legendární BBC zaplatíte ročně 169,50 liber, což je přibližně 5000 korun. Britský systém je docela přísný – poplatek musíte platit, pokud máte zařízení, které může přijímat televizní signál. BBC jako jedna z nejvýznamnějších veřejnoprávních televizí na světě potřebuje solidní rozpočet, a to je vidět na tom, co všechno produkuje.

Francie jde cestou, kdy poplatek spojili s daní z nemovitosti – automaticky se vybírá společně. Ročně to tam je kolem 138 eur, tedy asi 3450 korun. Italové platí míň, zhruba 90 eur ročně, což je kolem 2250 korun.

A pak jsou tu země, kde to mají podobně jako my nebo dokonce ještě líp. Poláci dávají měsíčně asi 27,50 zlotých, to je kolem 160 korun měsíčně. Za rok tedy něco přes 1900 korun – velmi blízko naší částce. Maďaři to mají možná nejjednodušší – žádný přímý televizní poplatek neplatí vůbec. Jejich veřejnoprávní média financuje přímo stát ze svého rozpočtu.

Když si to takhle srovnáte, vidíte, jak různé představy mají jednotlivé země o tom, co je férové a jak by měla média fungovat. Není to jen o číslech – je to o prioritách, tradicích a představách o tom, jakou roli by měla veřejnoprávní televize hrát v naší každodennosti.

Použití vybraných financí z televizních poplatků

Měsíční poplatek za televizi v roce 2025 činí 135 korun pro domácnost, ročně tedy zaplatíte 1 620 korun. Kam vlastně tyto peníze míří a proč je vůbec platíme?

Hlavní část těchto prostředků směřuje do České televize, která za ně připravuje zpravodajství, dokumenty, seriály i zábavní pořady. Velká část peněz jde právě do výroby vlastních pořadů – těch, které zachycují naši kulturu, historii i současné dění. Představte si třeba dokumenty o českých osobnostech, historické seriály nebo publicistické pořady, které byste v komerčních televizích jen těžko hledali.

Možná vás překvapí, kolik peněz spolykají technologie. V dnešní době už nestačí jen klasické vysílání – lidé chtějí sledovat pořady online, na mobilu, v tramvaji nebo na chalupě. Proto televize investuje do digitálních archivů, zlepšování kvality obrazu a zvuku a vývoje aplikací. Bez toho by veřejnoprávní média prostě zastarala a přestala být pro diváky zajímavá.

Televizní poplatky financují také regionální vysílání, což je služba, kterou mnozí oceníte především mimo velká města. Regionální studia přinášejí zprávy z vašeho kraje, informují o místních událostech, kulturních akcích a problémech, které se vás přímo dotýkají. Kde jinde byste se dozvěděli o dění ve vašem městě nebo obci v takové šíři?

Sport – to je další velká kapitola. Přenosy z mistrovství světa v hokeji, fotbalových turnajů nebo olympiád stojí nemalé peníze. Vysílací práva jsou drahá, technické zajištění přenosů také. Česká televize má ale ze zákona povinnost zajistit přístup k důležitým sportovním událostem pro všechny, ne jen pro ty, kdo si mohou dovolit předplatit sportovní kanály.

Pak jsou tu běžné provozní náklady – budovy, energie, platy stovek novinářů, kameramanů, střihačů a dalších odborníků, kteří denně pracují na tom, abyste měli co sledovat. Autorské honoráře, licenční poplatky za hudbu a filmy – to všechno musí televize platit z vybraných poplatků. Každý rok se hospodaření kontroluje audity a výsledky jsou veřejné, takže můžete nahlédnout, kam konkrétně vaše peníze putují.

Nesmíme zapomenout ani na pořady pro děti a mladé, vzdělávací programy nebo ty zaměřené na zdravý životní styl. Speciální kanály a bloky pro mladší diváky kombinují zábavu s výukou – a to je služba, kterou rodiče rozhodně oceňují.